Ing. Ivan Vávra, OK1MMN, ok1mmn (zavinac) email.cz

V článku [1] jsem zmínil nové možnosti kotvení vertikálů a stožárů moderními lany Mastrant – viz odkaz [2], a též jsem napsal, že zatím s těmito lany nemám osobní zkušenost. Od té doby jsem měl možnost používat během víc než jednoho roku lano Mastrant o průměru 4 mm; kotvil jsem s ním stožár 14 m vysoký a další pomocná zařízení na zdvíhání stožárů. Stavba uvedeného stožáru je popsána v článku [3].

Stručný popis stožáru a způsobu jeho kotvení

Lano Mastrant P představuje standardní, podle údajů distributora velmi kvalitní lano pro kotvení stožárů a dalších vertikálních konstrukcí. Označení P znamená, že lano je vyrobeno z polyesterových vláken. Z hlediska zejména mechanických parametrů, jsou k dispozici také lana Mastrant D, jejichž jádro je spleteno z vláken z moderního materiálu Dineema; jejich pevnost je prakticky dvojnásobná oproti lanům Mastrant P, jsou ale bohužel výrazně dražší. O dalších materiálech z takového pomyslného žebříčku pevnosti asi nemá smysl pro běžná využití uvažovat, i když jsou k dispozici rovněž.

Lano Mastrant P jsem použil pro kotvení dvou horních pater vojenského stožáru. Spodní patro pak bylo kotveno ocelovými lany bez izolátorů. Jedná se o 14metrový příhradový trojboký výsuvný stožár o hmotnosti asi 130 kg s ručním řetězovým rotátorem a řetězo-lanovým vysouváním dílů. Stožár jsem zakoupil z vojenských přebytků a manuál k němu si můžete stáhnout na odkazu [4]. V ČR je mezi radioamatéry poměrně rozšířen – jeho rozměry a hmotnost jsou zhruba na hranici toho, co lze dovést na velkém přívěsném vozíku nebo v dodávce a postavit na zahrádce u rodinného domku nebo chalupy; samozřejmě také toho, co snesou sousedé a stavební odbor, kterému není taková „stavba“ ohlášena. Výhodou je i možnost zasunutí stožáru na délku asi 5,5 m. Na rozdíl od způsobu stavby popsané ve [3] jsem zvolil vztyčování stožáru „pomocí jednoho člověka“, tedy mne, i když v praxi jsem se bez alespoň jednoho pomocníka neobešel. Stožár byl z důvodu příčné stability při zdvíhání kotven do čtyř stran (ve spodním patře), což vyžadovalo výrobu jednoho kotvícího lana ve tvaru “Y“ pro jeho uchycení na trojbokém stožáru (viz obr. 1).

Obr. 1. Zdvihání stožáru s detailem kotvícího lana ve tvaru “Y“

Stožár jsem zdvíhal ručním navijákem (viz obr. 2) přes tzv. kotvenou „jehlu“ (viz obr. 3).

Obr. 2. Zdvíhání 14m stožáru pomocí navijáku

Celou „akci“ jsem několikrát opakoval a na jejich průběh se můžete podívat ve fotogaleriích na odkazu [5].

Obr. 3. Kotvená „jehla“ pro zdvíhání stožáru

Stožár jsem tedy kotvil celkem ve třech patrech (na konci každého dílu). Na spodní patro (nemaje zatím žádné praktické zkušenosti s lany Mastrant) jsem zvolil ocelové lano o průměru 6 mm. Další dvě patra jsem kotvil lanem Mastrant o průměru 4 mm již jen do tří směrů (po 120º). Též „jehla“ má (z pokusných důvodů) jednu kotvu z lana Mastrant. Při opětovném zdvíhání stožáru jsem paralelně k bočním (trochu povoleným) ocelovým lanům přidal ještě lana Mastrant, která svojí mírně větší roztažností oproti lanům ocelovým lépe kopírovala zvětšení délky spodního dílu stožáru (způsobené patním kloubem) během jeho vztyčování.

Koncové prvky pro lana Mastrant

Dobrou zprávou pro budoucí uživatele lan Mastrant je, že mohou použít koncové prvky na zakončování lan ocelových (viz [1]), ovšem s určitým omezením. V žádném případě není možno použít lanové svorky (tzv. „blajchrtky“), které využívají mírného průhybu průřezu ocelového lana k jeho fixaci. Měkčí lano Mastrant bychom těmito prvky „přiškrtili“ nad únosnou míru. Vhodnější jsou tzv. Duplexy (viz obr. 4, druhé a čtvrté lano od shora). Další možností jsou tzv. „oříšky“ (první a třetí lano od shora), které jsem si docela oblíbil. Dále se pak neobejdete bez „očnic“, které zajistí zachování kruhového průřezu lana při jeho zatížení, což je nutnou podmínkou pro zachování zátěžových parametrů jakýchkoliv lan. Očnice doporučuji mírně roztáhnout tak, aby lana přesně zapadala do otvorů koncových prvků. Celý sortiment použitelných prvků pak najdete na odkazu [2] v sekci v sekci Doplňky. V žádném případě nepřipevňujte lana ke stožáru pomocí uzlů, ušetříte tím sice čas a peníze, ale jen na čas; přijde déšť, mráz a UV záření, pak zamelou „boží mlýny“ a přijde orkán jako byl Kyril a máte stožár (v lepším případě) na zemi.

Obr. 4. Koncové prvky vhodné pro lana Mastrant.

Při větším počtu kotvicích lan nestejné délky je dobře je před jejich montáží označit, např. barevnými PVC páskami (viz spodní lano na obr. 4). Též bych rád zmínil různé hladiny kvality a cen koncových prvků. Skutečně kvalitní najdete na již zmíněném odkazu [2] v sekci Doplňky – ceny jsou sice vysoké, ale materiál kvalitní a např. napínák oko-oko jsem nikde jinde nesehnal. Prodejce v ČR a ceník tam naleznete také. Jinak doporučuji zakoupit vzorky koncových prvků od různých prodejců a udělat s nimi „zátěžový test“ doma ve svěráku. Rozdíly ve kvalitě použitého materiálu jsou často velké. Pokud budete nuceni, např. z cenových důvodů, použít i ty méně kvalitní prvky, tak pouze tam, kde nepředpokládáváte větší zatížení a hlavně opětné povolování a utahování prvků. Je důležité o těchto rozdílech v kvalitě vědět a uvědomit si, kde bychom neměli šetřit.

Osobní zkušenost s lanem Mastrant P o průměru 4 mm

Toto lano jsem zakoupil nejprve v délce 100 m a pak ještě 20 m (pro podezíravé předem sděluji, že jsem ho nedostal zdarma za nevyřčený příslib kladného hodnocení). Postupně jsem ho celé spotřeboval na kotvení stožáru a příslušenství pro jeho zdvíhání. Dnes mám již doma dalších 100 m tohoto lana, které stálo (v době psaní článku) 700 Kč vč. DPH. Použiji ho na kotvení dalších antén.

Parametry lan Mastrant jsem uvedl již v [1] (včetně definice daN) a proto v tabulce uvádím jen pro rekapitulaci pevnosti těchto lan. Uvedené informace nám (pokud velmi to velmi zjednoduším) říkají, že lano o průměru 4 mm se přetrhne až při jednorázovém a krátkodobém působení síly ekvivalentní váze předmětu o hmotnosti větší než 440 kg.

Tab. 1. Pevnostní údaje lan Mastrant P

Lano působí příjemným dojmem na pohled i na omak a můj první dojem z něj byl, že nebude až tak těžké ho přetrhnout. Po připevnění koncových prvků jsem asi pětimetrový vzorek jedním koncem připevnil k elektrickému navijáku (zdvihne asi 500 kg) připevněnému ke zdi domu a celkem bez problémů jsem s ním mírně povytáhl ze země kotvu v betonovém kvádříku o celkové hmotnosti asi 250 kg. Lano se nejprve trochu protáhlo (odhadem asi 2 cm na metr), ovšem pak se z něj stalo lano tvrdé jako ocelové a kotvě nedalo šanci. Naviják při tom už také skřípavě protestoval. To byl pozitivní výsledek testu. Většímu namáhání už bylo toto lano podrobeno jen při nechtěném rozhoupání stožáru do stran při jeho zdvíhání (s 3x3 yagi pro KV nahoře), kdy lano Mastrant jistilo stožár právě proti tomuto pohybu do stran; mírně rozhoupaný stožár již začal povytahovat ze země kotvu s navijákem v betonovém bloku o hmotnosti okolo 350 kg. To už asi bylo na hranici možností lana, ale ani tehdy se nepřetrhlo. Dále jsem lano použil na kotvení pomocného stožárku s kladkou pro zdvíhací lano – tzv. „jehly“ a během zdvíhání stožáru s ním nebyl problém.

Další pozitivní vlastností lana je, že téměř nenavlhá – i po dlouhotrvajícím dešti je po cca 15 minutách úplně suché. Zatím jsem též na lanu nezaznamenal (po více než jednom roce) nějaké změny barvy („vyšisování“) působením UV záření. Lano nemá snahu se zauzlovat – testem rozmotání lana částečně zamrzlého ve sněhu prošlo také bez problémů.

Lano Mastrant P mohu tedy skutečně jen doporučit a osobně jsem s ním velmi spokojen.

Odkazy

[1] Ing. Ivan Vávra, OK1MMN: Vícepásmové vertikály pro KV – opravy a kotvení. Radioamatér 4/2007

[2] http://www.mastrant.com

[3] Jan Flaška, OK2ZDL: Jak jsem stavěl stožár. Radioamatér 6/2007

[4] http://www.drbal.cz/navody/14m_stozar/

[5] anteny.webz.cz

metodika.horoklub.cz