- Spočítáme nebo změříme potřebnou délku kotvy ("kotevní soustavy").
- Přičteme délku potřebnou pro vytvoření zakončení. Pro standardní zakončení (očnice, svorka, uzel) je to cca 60-násobek průměru lana na každou stranu.
- Lano „uřízneme“ pomocí horkého předmětu s vhodnou hranou (např. hrotem pájky). Teplota tání polyesteru je cca 260°C, vláken Dyneema 150°C.
- Připravíme si vhodnou očnici. V případě potřeby můžeme očnici roztáhnout kleštěmi, navléknout na předmět, ke kterému bude kotva připevněna, a opět vrátit do původního tvaru. Malé deformace tvaru očnice nemají vliv na výslednou pevnost.
- Připravíme si vhodnou svorku, kterou před instalací rozebereme.
- Lano upevníme kolem očnice, umístíme do svorky a svorku smontujeme (viz obrázek). Volný konec lana ponecháme za svorkou dlouhý cca 35-násobek jeho průměru (pro vytvoření bezpečnostního uzlu).
- Svorku umístíme těsně k očnici – napínáním mezi svorkou a spojenými konci lana.
- Svorku pevně dotáhneme a vytvoříme uzel (viz obrázek). Volný konec lana pevně zajistíme stahovacím páskem na kabely proti rozmotávání.
- Svorky je nutné dotahovat opakovaně, při postupném napínání lana. Konec kotvy, který nebude po jejím napnutí přístupný, je tedy nutné dotáhnout před vlastní instalací. Očnici upevníme k pevnému bodu a lano postupně v několika krocích napínáme. Po každém zvětšení napínací síly dotáhneme šrouby na svorce. Ideální je, když poslední dotažení provádíme při dosažení maximálního pracovního zatížení (30 % pevnosti). U silnějších lan je však tento ideál obtížně dosažitelný – napínání provádíme například tak, že lano napnuté mezi dva pevné body zatěžujeme kolmo k jejich ose, můžeme si pomoci například automobilem či provizorně vytvořeným kladkostrojem.
- Kotvu upevníme na místo, kde bude používána. Postupně jí napneme a dotáhneme svorky (viz předchozí bod).
- Vizuálně zkontrolujeme, zda nedošlo k proklouznutí lana ve svorce – pokud ano, znamená to, že jsme nezvolili vhodný postup napínání a utahování, případně že je svorka vadná.
- Pro napínání lana můžeme použít závitové napínáky. U teleskopických stožárů se můžeme obejít bez napínáků – stožár (příslušný díl) trochu snížíme, utáhneme svorky a poté jej vrátíme do stabilní polohy – vhodnost tohoto postupu je samozřejmě pro každý typ stožáru různá.
- Optimální klidové napnutí lana je závislá na řadě faktorů - konstrukci a pevnosti stožáru, typu a síle lana, vzdálenosti paty stožáru od kotevního bodu. Ve většině aplikací nejlépe vyhovuje síla 5-20% pevnosti lana.
- Po finálním napnutí kotev do „klidového stavu“ se bude lano ještě nějakou dobu „usazovat“. Kotvy zkontrolujeme a v případě potřeby dopneme následující den po instalaci a následně zhruba 3x vždy s odstupem cca 1 týdne. Vždy musíme dodržet správný postup dotahování svorek!
Nejčastější chyby a příčiny nehod:
- Kotevní bod je příliš blízko patě stožáru a tedy úhel svírající kotvicí lano a stožár je mnohem menší, než 45°.
- Svorky nejsou utažené při napnutém laně.
- Za svorkami není bezpečnostní prvek (druhá svorka, uzel).
- Lano není zakončeno očnicí, ale je nevhodně přivázáno.
- Lano překouše zvíře nebo jej přeřízne vandal.
