Ing. Ivan Vávra, OK1MMN,
V článku [1] jsem zmínil nové možnosti kotvení vertikálů a stožárů moderními lany Mastrant – viz odkaz [2], a též jsem napsal, že zatím s těmito lany nemám osobní zkušenost. Od té doby jsem měl možnost používat během víc než jednoho roku lano Mastrant o průměru 4 mm; kotvil jsem s ním stožár 14 m vysoký a další pomocná zařízení na zdvíhání stožárů. Stavba uvedeného stožáru je popsána v článku [3].
Stručný popis stožáru a způsobu jeho kotvení
Lano Mastrant P představuje standardní, podle údajů distributora velmi kvalitní lano pro kotvení stožárů a dalších vertikálních konstrukcí. Označení P znamená, že lano je vyrobeno z polyesterových vláken. Z hlediska zejména mechanických parametrů, jsou k dispozici také lana Mastrant D, jejichž jádro je spleteno z vláken z moderního materiálu Dineema; jejich pevnost je prakticky dvojnásobná oproti lanům Mastrant P, jsou ale bohužel výrazně dražší. O dalších materiálech z takového pomyslného žebříčku pevnosti asi nemá smysl pro běžná využití uvažovat, i když jsou k dispozici rovněž.
Lano Mastrant P jsem použil pro kotvení dvou horních pater vojenského stožáru. Spodní patro pak bylo kotveno ocelovými lany bez izolátorů. Jedná se o 14metrový příhradový trojboký výsuvný stožár o hmotnosti asi 130 kg s ručním řetězovým rotátorem a řetězo-lanovým vysouváním dílů. Stožár jsem zakoupil z vojenských přebytků a manuál k němu si můžete stáhnout na odkazu [4]. V ČR je mezi radioamatéry poměrně rozšířen – jeho rozměry a hmotnost jsou zhruba na hranici toho, co lze dovést na velkém přívěsném vozíku nebo v dodávce a postavit na zahrádce u rodinného domku nebo chalupy; samozřejmě také toho, co snesou sousedé a stavební odbor, kterému není taková „stavba“ ohlášena. Výhodou je i možnost zasunutí stožáru na délku asi 5,5 m. Na rozdíl od způsobu stavby popsané ve [3] jsem zvolil vztyčování stožáru „pomocí jednoho člověka“, tedy mne, i když v praxi jsem se bez alespoň jednoho pomocníka neobešel. Stožár byl z důvodu příčné stability při zdvíhání kotven do čtyř stran (ve spodním patře), což vyžadovalo výrobu jednoho kotvícího lana ve tvaru “Y“ pro jeho uchycení na trojbokém stožáru (viz obr. 1).
Obr. 1. Zdvihání stožáru s detailem kotvícího lana ve tvaru “Y“
