CZ
EUR
  1. Spočítáme nebo změříme potřebnou délku kotvy ("kotevní soustavy").
  2. Přičteme délku potřebnou pro vytvoření zakončení. Pro standardní zakončení (očnice, svorka, uzel) je to cca 60-násobek průměru lana na každou stranu.
  3. Lano „uřízneme“ pomocí horkého předmětu s vhodnou hranou (např. hrotem pájky). Teplota tání polyesteru je cca 260°C, vláken Dyneema 150°C.
  4. Připravíme si vhodnou očnici. V případě potřeby můžeme očnici roztáhnout kleštěmi, navléknout na předmět, ke kterému bude kotva připevněna, a opět vrátit do původního tvaru. Malé deformace tvaru očnice nemají vliv na výslednou pevnost.
  5. Připravíme si vhodnou svorku, kterou před instalací rozebereme.
  6. Lano upevníme kolem očnice, umístíme do svorky a svorku smontujeme (viz obrázek). Volný konec lana ponecháme za svorkou dlouhý cca 35-násobek jeho průměru (pro vytvoření bezpečnostního uzlu).
    recommended installation procedure 1
  7. Svorku umístíme těsně k očnici – napínáním mezi svorkou a spojenými konci lana.
  8. Svorku pevně dotáhneme a vytvoříme uzel (viz obrázek). Volný konec lana pevně zajistíme stahovacím páskem na kabely proti rozmotávání.
    recommended installation procedure 2
  9. Svorky je nutné dotahovat opakovaně, při postupném napínání lana. Konec kotvy, který nebude po jejím napnutí přístupný, je tedy nutné dotáhnout před vlastní instalací. Očnici upevníme k pevnému bodu a lano postupně v několika krocích napínáme. Po každém zvětšení napínací síly dotáhneme šrouby na svorce. Ideální je, když poslední dotažení provádíme při dosažení maximálního pracovního zatížení (30 % pevnosti). U silnějších lan je však tento ideál obtížně dosažitelný – napínání provádíme například tak, že lano napnuté mezi dva pevné body zatěžujeme kolmo k jejich ose, můžeme si pomoci například automobilem či provizorně vytvořeným kladkostrojem.
  10. Kotvu upevníme na místo, kde bude používána. Postupně jí napneme a dotáhneme svorky (viz předchozí bod).
  11. Vizuálně zkontrolujeme, zda nedošlo k proklouznutí lana ve svorce – pokud ano, znamená to, že jsme nezvolili vhodný postup napínání a utahování, případně že je svorka vadná.
  12. Pro napínání lana můžeme použít závitové napínáky. U teleskopických stožárů se můžeme obejít bez napínáků – stožár (příslušný díl) trochu snížíme, utáhneme svorky a poté jej vrátíme do stabilní polohy – vhodnost tohoto postupu je samozřejmě pro každý typ stožáru různá.
  13. Optimální klidové napnutí lana je závislá na řadě faktorů - konstrukci a pevnosti stožáru, typu a síle lana, vzdálenosti paty stožáru od kotevního bodu. Ve většině aplikací nejlépe vyhovuje síla 5-20% pevnosti lana.
  14. Po finálním napnutí kotev do „klidového stavu“ se bude lano ještě nějakou dobu „usazovat“. Kotvy zkontrolujeme a v případě potřeby dopneme následující den po instalaci a následně zhruba 3x vždy s odstupem cca 1 týdne. Vždy musíme dodržet správný postup dotahování svorek!

Nejčastější chyby a příčiny nehod:

  • Kotevní bod je příliš blízko patě stožáru a tedy úhel svírající kotvicí lano a stožár je mnohem menší, než 45°.
  • Svorky nejsou utažené při napnutém laně.
  • Za svorkami není bezpečnostní prvek (druhá svorka, uzel).
  • Lano není zakončeno očnicí, ale je nevhodně přivázáno.
  • Lano překouše zvíře nebo jej přeřízne vandal.